Lipno 2009:

Nedalo mi  to, abych se neohlédla za letošním týdnem plným tance a hudební zábavy, protože to bude jistě ohlédnutí úsměvné.

Kdo přijel brzy, neudělal nejlépe. Jak jsem si v pondělí ráno na svém kurzu stihla všimnout, některé tanečnice nedělní odpoledne natolik skolilo, že jim taneční otočky dělaly nemalé problémy (druhého dne se již odhodlaly proti otočkám nahlas protestovat a od třetího dne s nimi a s našimi neúprosnými choreografiemi vedly otevřenou válku).

Pondělní odpoledne organizační tým zasvětil seznamovacímu večírku (byl určen pro ty, kteří nepřijeli už v neděli). Na něm si příchozí mohli vyzkoušet neotřelé společenské hry jako šipky (nebo-li šlapadla) - aby nedošlo k mýlce, šipky a šlapadla jsou dva názvy pro jednu a týž hru, nejedná se však o vrhání ostrých předmětů na terč a už vůbec ne o projíždění se po jezeře v plastových labutích na vlastní pohon (na váš vlastní pohon), nýbrž o hudebně-taneční show s určitými pravidly (pro dostatečnou znalost těchto pravidel však stačilo vědět, že je potřeba šlapat na šipky).

Úterní odpoledne jste si s ostříleným místním všehoznalcem vyrazili na výlet přívozem na romantickou procházku směr Vítkův kámen. Co se pamatuji na reakce účastníků tohoto výletu, myslím že nikomu nevadilo že se šlo delší, ale zato horší cestou (odměnou všem byla totiž k vidění socha Lenina - nebyla sice ani z bronzu ani z kamene, prý snad z nějakého zvláštního dřeva, ale zato byla vysoká - obvyklým smrtelníkům téměř do pasu). S všeobecným nadšením výletníci také uvítali, že se nikde nemuseli příliš zdržovat, ba naopak, bylo záhodno, aby celou cestu udržovali své tempo v mírném poklusu. V momentě, kdy konečně dorazili k přívozu, však zjistili, že by bývalo lepší udržovat spíše ostrý běh. Nebýt řidiče, který bez okolků skočil do vody, přeplaval na druhý břeh, objel s autem celé Lipno, naložil výletníky a odvezl je zpět kolem celé přehrady do bezpečí útulného hotelu, mohlo by toto malé nedorozumění celý výlet pokazit.

Středeční večer se pro velký úspěch vydala celá taneční a bubenická skupiny na přívoz - tentokráte noční - a tanečnice se v rytmu bubnů, tamburín a činelků vlnily uprostřed Lipna až do pozdních večerních hodin. Jistě stojí za zmínku, že tanečnice měly možnost zatančit si i drumsolo "Mikina", které bylo vytvořeno speciálně pro tuto příležitost a je samozřejmě vhodné i pro jiná neformální setkání milovníků a přátel tance i hudby. Dále se pak tanečnice vlnily - a vlnili se i bubeníci - ještě do pozdnějších večerních hodin v rytmu country.

Čtvrteční večer byl odpočinkový. Po grilování na zahradě doprovázeném hrou na kytaru jsme se uchýlili k zábavám, které byly k dispozici po celý týden v místní vinárně - karaoke a již zmíněná šlapadla (za celý organizační tým poděkujme Milanovi: Díky, Milane). Tuším, že poslední vytrvalci nevydrželi o moc déle, než do páté ranní hodiny.

V pátek bylo, jako již tradičně po několik roků, velké vystoupení v obrazovém sále, na které se sjeli podívat zvědavci z celého širého okolí.

Musím podotknout, že letošní ročník, zdál se mi poněkud více povedený, než kterýkoli jiný a dík patří především všem účastníkům, kteří si s sebou nezapomněli vzít výbornou náladu. (Mé srdce pak plesá zejména nad těmi, které přijely nejen s výbornou náladou, ale s výbornou čokoládovou buchtou, štrúdlem, koláčem, perníkem nebo zelňákem.)

Dodat bych chtěla jen to, že celé toto vzniklo za účelem zveřejnění několika hezkých fotek (kterých máme zatím jen několik málo od tanečnice Fatimy) a pokud nějaké také doma škudlíte, pošlete mi je na p.p1[zavinac]seznam.cz, ať se pokochají i ostatní. :-)

Text: Aini